Komorovací přepážka - Dadantův vynález vil

V tomto článku najdete informace o používání přepážky v plodišti během jarního rozvoje. Doplňuji k tomu několik souvislostí z historie i z praxe – a také to, proč má plodištní přepážka význam nejen provozně, ale i z hlediska zdravotního stavu včelstva.

Dadantův vynález

Charles Dadant (1817–1902) věnoval zhruba třicet let hledání „ideálního“ úlu. Jeho cílem bylo poskytnout matce tolik prostoru k zakladení, aby během včelařského roku nebyla omezována nedostatkem místa. Po mnoha – někdy i krajních – pokusech zvolil plodiště na vysokém rámku, které nabízí přibližně 272 dm² oboustranné plástové plochy.

Pro ukládání medu navrhl medník o poloviční výšce. Přineslo to výhody hlavně včelaři: nízké nástavky se lépe nosí, lze snadněji oddělovat vyzrálý med od čerstvé řidiny, cíleně získávat druhové medy a celkově pracovat s menší hmotností.

Po následujících zhruba 130 let se „dadant“ stal synonymem pro systém s vysokým plástem v plodišti a nízkým plástem v medníku. A k plodišti úlu Dadant neodmyslitelně patřila i přepážka (division board).

Poctivá přepážka a atrapa

Dadant zkoušel dva typy přepážek. První byla takzvaná „poctivá“ přepážka – dosedala od stěny ke stěně a skutečně utěsnila zúžené plodiště tak, aby neunikal teplý vzduch. Lidově řečeno seděla „na fest“.

Druhou variantou byla přepážka typu dummy, vyrobená pouze jako rámek stejné velikosti jako ostatní plodištní rámky. Ta teplo neudržela, protože prostor netěsnila. V češtině se pro ni někdy používá výstižné označení „atrapa“.

Aby přepážka fungovala, musí v horní části přesně lícovat s víkem (případně s horní hranou prostoru) – právě tudy by jinak teplo nejvíc unikalo. Dole může přepážka klidně „viset“; teplý vzduch se dolů netlačí a klíčové je horní utěsnění.

20. století: rozšíření a návrat do praxe

V dalších desetiletích se přepážky objevily v různých úlových soustavách po celém světě. Narazit na ně šlo i u nás – například v úlech typu Budečák, které si řada včelařů pořizovala už za první republiky.

Ve druhé polovině 20. století se přepážka používala i při komorování plodiště v tradičním dvouprostorovém včelaření. Postupně ale u nás ustupovala „modernímu“ zjednodušování a na mnoho let se na ni téměř zapomnělo.

K výraznější renesanci přispěl Ing. Vladimír Řeháček (1933–2010), který s přepážkou počítal v metodice úlu Eurodadant. Protože literatura popisovala podobný postup jako zkušenost sovětského včelaře Blinova, začalo se u nás této přepážce říkat „Blinovova“. Charles Dadant by se nejspíš opravdu divil, že se jeho původní prvek v české praxi rozšířil pod jménem jiného autora.

Použití přepážky v praxi

Princip zůstává už více než 150 let stejný: v předjaří zúžíme včelstvo na obsednutý prostor, aby mělo kompaktní hnízdo, které snadno tepelně ovládne. Dnes se přepážky nejčastěji vyrábějí jako dřevěný rám vyplněný polystyrenem, chráněný proti okusu sololitem. V horní třetině bývá očko (cca na průchod tří dělnic).

Zúžení má smysl provádět až po řádném jarním proletu, kdy je v přírodě dostupný pyl. Typicky vychází ideální termín na březen (vždy podle počasí a lokality).

Postup (zjednodušeně)

• Včelstvo zúžíme na obsednutý prostor – ideálně pomocí dvou přepážek, aby bylo hnízdo kompaktní.

• Za přepážku přesuneme neobsednuté plásty; jeden plást hned za přepážkou lehce odvíčkujeme (více než jeden obvykle není potřeba).

• Včely se ocitnou v prostoru, který celý tepelně „udrží“, a hnízdo se stabilizuje kolem plodových teplot (cca 35 °C). Matka získá rychle lepší podmínky pro kladení a včelstvo odchová první silnou generaci mladých včel.

• Za teplých dnů včely procházejí očkem za přepážku a přenášejí zásoby do hnízda, což dál podporuje rozvoj a kladení.

• Zhruba po 25 dnech provedeme kontrolu. Pokud je zaplodovaný veškerý volný prostor, odebereme první plásty za přepážkami (většinou už vyčištěné a bez zásob), posuneme přepážky a mezi krycí a plodové plásty vložíme první mezistěny. Ideální je posouvat obě přepážky současně; když má včelstvo ještě čas, lze rozšíření o týden odložit nebo posunout jen jednu přepážku.

• Další zásahy následují přibližně po 10 dnech, až je plodiště plně obsednuté a přepážky se úplně odstraní.

Termoterapie: souvislost se zdravím včelstva

Pozitivní efekt jarního zúžení přepážkou včelaři dlouhodobě spojovali s hospodařením s teplem. Ing. Řeháček popsal možné vysvětlení: před zúžením zimuje včelstvo v chomáči, kde krajní včely fungují při nižších teplotách než včely uprostřed. Po zúžení na obsednutý prostor se dospělé včely ocitnou v prostředí s teplotou blízkou 35 °C.

V takových podmínkách se ve včelstvu může omezit šíření nosemózy. Plodová teplota sice spory nosemózy přímo „nezničí“, ale zároveň jim nevyhovuje k množení. Jakmile se začnou líhnout první generace mladých včel, vyvíjejí se v bezpečnějších podmínkách, nenakazí se v takové míře a postupně nahradí staré včely. Tím klesá infekční tlak a včelstvo se může „ozdravovat“ vlastním teplem – princip, který Ing. Řeháček označil jako termoterapii.

Zkušenost ukazuje, že tento postup může fungovat i preventivně – u silných i slabších včelstev, pokud je proveden ve správný čas a s citem.

Teorie a vlastní zkušenost

Přiznávám, že jsem se přepážkám několik let bránil. Nezapadalo to do trendu „co nejjednodušší obsluhy“, znamenalo to další vybavení a také otázku, kam přepážky uložit po zbytek sezóny. Zlom přišel na jaře 2002.

Předchozí podzim byla vytrvalá melecitózní snůška až do konce září a včelstva podle toho také vypadala. V únoru 2002 jsem se snažil zachránit zbytky slábnoucích včelstev. V nouzi jsem vyrobil první přepážky a zúžil, co ještě žilo. A výsledek byl až překvapivý: i „trosky“ přežily, postupně zesílily a vyvinuly se v plnohodnotná včelstva. Když pak v létě 2002 přišla medovicová snůška, vložená práce se bohatě vrátila. Od té doby na přepážky nedám dopustit.

Vědecké práce připouštějí vliv teploty na množení nosemózy u Nosema apis, současně ale uvádějí menší vliv teploty u Nosema ceranae, která v ČR v posledních letech převažuje. Přesto mě každoroční praxe utvrzuje v tom, že jarní zúžení včelstev přepážkou nedovolí nosemóze rozvoj do takové míry, aby viditelně poškozovala provoz a kondici mých včelstev. Zlaté přepážky…

Z časopisu Včelařství Ing. Pavel Cimala

zdroje

Dadant System of Beekeeping, Dadant, C. P., Hamilton III., American Bee Journal, Illinois, 1920, USA a Včelařství, Tomšík, B., Lisý, E., Svoboda, J., Hejtmánek, J., 1. vydání, Nakladatelství ČSAV, Praha, 1953