Kraňka, buckfastka, kříženci a Varroa destructor

Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), známá jako kraňka, pochází z oblasti kolem města Kočevje v někdejším Kraňsku na území dnešního Slovinska. Tato oblast, obklopená Dinárskými horami, vytvářela ideální podmínky pro zachování čisté linie tohoto plemene. Kraňka se rozšířila po celém světě – především tam, kde klimatické podmínky odpovídají jejímu přirozenému prostředí, což platí i pro území České republiky. Svými vlastnostmi je nejbližší původní tmavé včele, která se u nás v minulosti přirozeně vyskytovala.

Obnova původního chovu a význam Ing. Vladimíra Veselého

Významnou osobností českého včelařství byl Ing. Vladimír Veselý, uznávaný odborník, který se svým týmem prokázal, že právě kraňka je nejvhodnější pro naše klimatické podmínky. Po zániku původní včely tmavé, jejíž genetika byla v minulosti silně narušena křížením s jinými plemeny (od italské po kavkazskou), byla kraňka vybrána jako její plnohodnotná náhrada. Právě ona se dokázala nejlépe přizpůsobit zdejším podmínkám a zachovala si mírnost i schopnost efektivního opylování.

Již koncem 19. století byla bastardizace (nekontrolované křížení) včel natolik závažný problém, že za Rakouska-Uherska vznikl plemenářský program na její nápravu. V jeho rámci byla jako základ vybrána právě čistá forma kraňky ze slovinského Gorenska – regionu, kde přírodní bariéry bránily křížení s jinými druhy. Slovinci si svou kraňku dodnes chrání jako národní dědictví.

Kraňka a její vlastnosti

Kraňka vyniká výborným orientačním smyslem, silnou letovou aktivitou a nezvykle vysokou pracovitostí. V čisté linii je mírná a přátelská i při přímé práci včelaře v úlu. Dobře přezimuje a je přirozeně odolná vůči bakteriálním nákazám plodu. Pokud má včelstvo správnou konstrukci úlu, nevytváří nadměrné množství propolisu (tzv. tmelu) a snadno se přizpůsobí novým podmínkám.

Její přirozený rozvoj začíná brzy na jaře a vrcholí v létě, tedy v době hlavní snůšky. Právě v tomto období si musí včely vytvořit zásoby pylu a nektaru, které jim umožní přežít do další sezóny. Tento cyklus je výsledkem milionů let vývoje a jeho narušování lidskými zásahy může mít vážné důsledky.

Dopady bastardizace a význam přirozeného chovu

Neřízené křížení (bastardizace) má za následek zvýšení agresivity a ztrátu přirozené rovnováhy včelích populací. Agresivní chování je projevem pudu sebezáchovy – včely chrání své zásoby, které jim včelaři často zbytečně odebírají na konci snůšky. Takové zásahy vedou ke stresu, loupežím a oslabení včelstev.

Negativní dopady křížení se například velmi projevily v Severní i Jižní Americe, kde kříženci získali nežádoucí vlastnosti a jejich zvýšená agrese způsobila i lidské oběti. Proto je u nás dlouhodobě podporována koncepce chovu kraňky v čisté linii, jejímž garantem je Český svaz včelařů. Tento přístup napomáhá zachovat stabilní, mírná a výkonná včelstva schopná harmonicky fungovat v souladu s přírodou.

Odkaz Ing. Vladimíra Veselého

Ing. Vladimír Veselý měl při své práci vždy na paměti zdraví a genetickou čistotu včelstev. Díky celoživotnímu výzkumu a snaze o zachování kvalitní populace včel si vysloužil uznání i mezinárodního formátu – například od Výzkumného ústavu včelařského v německém Oberurselu. Renomovaný profesor Friedrich Ruttner tehdy prohlásil, že právě české země se zásluhou Ing. Veselého a jeho týmu staly domovem nejčistší populace včely kraňské.

Bohužel, tato jedinečná pozice dnes již neplatí. Jak upozornil Ing. Dalibor Titěra, CSc., v článku Co na to věda, genetická čistota linie kraňky byla v posledních letech výrazně narušena. Do naší krajiny se nelegálně dostávají jiná plemena včel včetně populární buckfastky, která svým rozšířením a nekontrolovaným křížením ohrožuje původní genotyp.

Dříve šlechtitelské stanice pracující s původním genetickým materiálem alpského typu – například linie Singer z Mitterbachu, Sklenar z Mistelbachu, Troiseck ze Štýrska nebo Peschetz z Korutan – patřily ke špičce. Dnes jsou ale často vytlačovány komerčním přístupem a neodborným rozchováváním včel odlišných plemen. Nekontrolované páření pak vede k dalšímu mísení populací a oslabování původní kraňky.

Naše včelařská tradice tak ztrácí svou někdejší sílu i hrdost. Místo poctivé práce a úcty k přírodě se do popředí dostává vidina rychlého zisku. Média i reklama často podporují nelegální dovoz cizích plemen, a to i přes zjevný rozpor se zákonem. Státní dohled přitom zůstává minimální.

Typické vlastnosti včely kraňské (Apis mellifera carnica)

• Má delší sosák (6,5–6,7 mm), díky čemuž snadno sbírá nektar i z hlubokých květů, například jetele.
• Je přirozeně odolná vůči škůdcům a dobře hájí své úly před vetřelci.
• Za běžných podmínek není agresivní – pokud má dostatek zásob, zůstává mírná a neloupe.
• Výborně se přizpůsobuje místním podmínkám, dobře přezimuje i při menším počtu včel a efektivně hospodaří se zásobami.
• Po zimě rychle obnovuje sílu včelstva a reaguje na probuzení přírody.
• Má nízkou spotřebu propolisu, pokud je chována v kvalitně konstruovaném úlu.
• Při správné péči bývá odolná vůči většině chorob a parazitů, včetně roztoče Varroa destructor.
• Jedinečnou předností je její schopnost přirozeně přizpůsobovat rozsah plodování aktuální nabídce pylu v krajině.

Kraňka má přirozený sklon k rojení při nedostatku prostoru v úlu, což je její přirozený způsob reprodukce. Přesto zůstává pro naše přírodní podmínky nejvhodnějším plemenem – a Ing. Vladimír Veselý to dobře věděl. Jeho práce i odkaz zůstávají inspirací pro všechny včelaře, kteří se chtějí starat o zdravou, stabilní a geneticky čistou populaci našich včel.

z časopisu včelařství od Jan Šmíd