Listopad v úlu – včely se stahují do zimního chomáče

Podzimní klid a příprava na zimu

Listopad už včelky k proletům příliš neláká. Teploty klesají a příroda se ukládá k odpočinku – spolu s ní i celé včelstvo. Včely se shlukují do zimního chomáče, ve kterém obklopí matku i zásoby potravy. Díky společnému teplu dokáží přečkat i tuhé mrazy. Jak se mění venkovní teplota, chomáč se buď více semkne, nebo naopak lehce rozvolní. Teprve s příchodem jara ho včely zcela opustí.

Včelky už létají jen výjimečně

Podzimní listí už dávno nezdobí větve stromů, ale vytváří barevný koberec na zemi. Kvetoucí sedmikrásky jsou spíše vzácností a příroda se noří do klidu. I včely omezují své lety – v listopadu většinou zůstávají uvnitř úlu. Přesto se může objevit pár teplejších dnů, kdy včelky využijí příležitost k poslednímu proletu a vyprázdnění, aby se pak mohly plně soustředit na zimní období.

Život v zimním chomáči

Včely v zimě nespí, ale přecházejí do období klidu. Matka zastaví kladení vajíček a včely se shluknou do chomáče poblíž česna. Okolo chomáče mají uložené zásoby medu a pylu, které postupně spotřebovávají. Při jejich konzumaci vzniká teplo, které pomáhá udržovat stabilní mikroklima celého společenstva.

Na okrajích chomáče se tísní starší včely, které chrání teplo pro ostatní. I když některé z nich během zimy uhynou, svým tělem dál pomáhají udržet teplo uvnitř. Matka zůstává v prostředku, v nejteplejší části chomáče. Včely si své pozice průběžně vyměňují – ty z okraje přecházejí ke středu a naopak, aby měly všechny dostatek tepla a energie.

Včelař v listopadu – klid u úlů a práce v dílně

Listopad je pro včelaře obdobím klidu. Včelky není vhodné rušit – každý zásah by znamenal zbytečné rozrušení chomáče a nadměrnou spotřebu zásob. Včelař proto úly ponechává v nerušeném klidu a věnuje se přípravě na novou sezónu. Čistí rámky, drátkuje, vyrábí nástavky nebo taví vosk.

Koncem listopadu může včelař provést poslední ošetření proti roztoči Varroa destructor. Někdy se také uvolňují matky z klícek, do nichž byly dočasně vloženy, aby zastavily kladení a léčba mohla být účinnější. Jak probíhá klíckování, najdete v říjnovém dílu našeho kalendáře.

Kleštík včelí v zimním období

Roztoč kleštík včelí, původce varroázy, zůstává hlavním nebezpečím i během zimy. I když nemá v tomto období možnost rozmnožování, dokáže přežívat přímo na tělech včel. Proto je kvalitní podzimní ošetření klíčové pro přežití celého včelstva. Včela medonosná bohužel proti tomuto škůdci nemá přirozenou obranu, a bez pomoci včelaře by hrozil úhyn celého úlu.

Rada na závěr: Listopad není měsíc práce u včel, ale klidu a rozvahy. Včely potřebují ticho, zatímco včelař plánuje nové rámky, nástavky a sny o další úspěšné sezoně.

Listopadové tavení včelího vosku

Nové plásty září čistotou a jsou ozdobou každého úlu. Ty starší, postupně ztmavlé až dočerna, však ztrácí nejen na vzhledu, ale také na kvalitě. Takové plásty už není vhodné dál používat, a proto je včelaři pravidelně nahrazují. V létě je často vytavují slunečním zářením, v chladnějších měsících pak využívají parní nebo vodní tavidla. Kdo nechce čekat na slunečné dny, může si vosk snadno vytavit i doma – postačí hrnec s vodou.

Porovnání starého a nového plástu

Podzimní období, kdy mají včelaři méně práce u včelstev, je ideálním časem pro zpracování vosku. Ten se obvykle nejprve vytaví, pročistí a připraví k dalšímu využití. Při vodním tavení se plásty zahřívají v nerezových nádobách, kde se vosk uvolní a vytvoří řídkou kaši. Z povrchu se následně sbírá do tkaniny, z níž se lisováním nebo odstředěním získává čistý vosk. Tradiční metodou je i tavení párou – vosk se vkládá do děrovaného koše ve vařáku, kudy snadno proniká pára a vosk poté volně stéká dolů.

Možnosti využití včelího vosku

Po vyčištění se vosk nejčastěji lisuje do mezistěn, které včelaři na jaře zatavují do rámků – včelky si pak na nich budují svůj nový plást. Včelí vosk má ale mnohem širší využití. Patří k oblíbeným materiálům pro výrobu přírodních svíček – ať už jednoduchých stáčených z mezistěn, nebo odlévaných do různých forem. V zimním období jsou obzvlášť oblíbené plovoucí svíčky ze včelího vosku, které svým jemným medovým aroma vytvářejí kouzelnou atmosféru.

Panenský vosk nachází místo také v kosmetice – díky své čistotě a jemnosti se přidává do balzámů, mastí či krémů. Naopak vosk z tmavých, znovu používaných plástů už pro kosmetické účely vhodný není.

Závěr roku a čas klidu pro včely i včelaře

Listopad přináší ticho a klid. Včelstva už mají nasbírané zásoby a pomalu se stahují do zimního chumáče. I my včelaři cítíme, že se jeden pracovní cyklus uzavírá. Zbývá jen dokončit drobná opatření proti hlodavcům a ptactvu, zkontrolovat úly a provést poslední ošetření. Pak už přichází čas zvolnit – nadechnout se, bilancovat a připravovat se na další sezónu.

Tenhle čas vnímáme jako odměnu za celoroční úsilí. Po měsících práce mezi úly si mohu dovolit více klidu, věnovat se vzdělávání i inspirativnímu čtení, které rozvíjí nejen mysl, ale i pohled na svět. „Každá nová zkušenost posouvá člověka dál – ať už u včel, nebo v životě.“

Inspirováno článkem Milana Plevy