Melecitózní med – náročná výzva pro včelaře

Pokud jste letos mezi těmi šťastnějšími včelaři, kteří se vyhnuli melecitóznímu medu ve svých úlech, můžete si opravdu gratulovat. Pro nás ostatní to byla sezóna plná tvrdé práce a starostí navíc – mnoho plástů bylo doslova zalito “meliciťákem”. V letošním roce zasáhla melecitóza zejména oblast Vysočiny, ale také západní, jižní, střední i východní Čechy. Mšice na jehličnanech se letos opravdu činily a nárazovým příklonem medovice zásobily včelstva výjimečným množstvím tohoto typu medu.

Sám jsem s tímto problémem měl zkušenosti již v minulosti, ale letošní situace byla bezkonkurenčně nejintenzivnější. Již na jaře jsem věděl, že výskyt mšic na modřínech nevěstí nic dobrého. Doufal jsem, že deštivé počasí předznamená obdobně slabou produkci jako v předchozích letech, ale opak byl pravdou. Hned po vytočení květového medu začaly včely s nástupem ranních hodin nosit hmotu do úlů a bylo jasné, že přínos medovice bude velký.

Nadšení z bohaté snůšky však brzy vystřídalo zklamání. Pro test jsem narušil zavíčkovanou zásobu a struktura medu potvrdila – dorazila melecitóza. V dalších dnech mi začali volat známí, že jim med v plástech tuhne, což se rychle potvrdilo při kontrole medníků naplněných do maxima během pár dnů.

Včelařím v systému Dadant a sledoval jsem obsah vody v horních polonástavcích – čerstvě přinesený med měl 18–19% vody, ta ovšem rychle klesla o další dvě procenta. To mě vedlo k pokusu o vytáčení, které bylo úspěšné jen zčásti. Z několika stanovišť jsem dokázal vytočit různý podíl medu, ale přibližně dvě třetiny zůstaly nevytočitelné v plástech kvůli rosolovité, tvrdnoucí struktuře melecitózního medu. Během několika týdnů se situace opakovala – i nově přidané polonástavky byly brzy opět plné.

Tělesná námaha spojená s přesunem téměř stejně těžkých plástů od medometu zpět dává včelaři čas k zamyšlení: letos včely během června a části července naplnily čtyři polonástavky, každý s minimálně 15 kg medu, a další desítky kilogramů přinesly do plodiště. Pokud započítáme i květový med, jedno silné včelstvo zvládlo uložit přes 100 kg medu za sezónu – což je výkon, který si zaslouží obdiv.

Tento rok jasně ukázal, že včely při příznivé nabídce nektaru a medovice a stabilním počasí dokážou medné výnosy výrazně zvýšit. Přesto je současnou realitou chudost krajiny, úbytek druhové rozmanitosti a degradace lesů, což jsou faktory ovlivněné převážně lidskou činností.

Co s plásty plnými melecitózního medu?

Řada včelařů dnes řeší otázku, jak naložit s plásty plnými tuhnoucího medu před zimou i pro následující sezonu. Možností je několik, všechny jsou však pracné a časově náročné jak pro včely, tak pro včelaře:

• Prázdné nebo namočené plásty s melecitózou lze dát na dno pod plodiště, včely často zásoby přenesou nahoru, což stimuluje matku ke kladení.

• Plásty lze po několika dnech zkusit vytočit, je však nutné je nechat dosušit a vyčistit (ideálně včelami), aby nedocházelo k plesnivění.

• Někteří včelaři volí destilaci, vyřezávání nebo vaření plástů za účelem získání vosku (s rizikem, že včely budou muset na jaře budovat nové dílo).

• Med v panenských plástech lze skladovat v nástavcích na sítech (ve „komínech“), pravidelně sířit nebo uchovávat v chladných prostorách do dalšího roku.

Nejhorší variantou je nechat plné medníky melecitózního medu včelám na zimu. Pokud přijde tuhá zima, včely nemají bez dostupné vody možnost tento med využít a snadno mohou uhynout. Proto je nezbytné včely dokrmit cukerným roztokem nejpozději do konce srpna a doufat v mírné zimní počasí.

Ať už se rozhodnete pro kteroukoli variantu, letošní sezóna je jasným důkazem síly a houževnatosti včel i výzev, kterým musí včelař čelit.

Z časopisu včelařství Jiří Sláma