Melicitózní snůška

Včely při hledání potravy neznají mnoho zábran a sbírají vše, co je v dosahu. Zatímco malé populace některých samotářských včel se spokojí s omezeným výběrem několika málo druhů rostlin a v období jejich odkvetení přečkají do další sezóny bez nutnosti udržovat vyhřáté útočiště, včela medonosná má zcela odlišné potřeby. Musí zajistit potravu pro tisíce členů svého společenství a zároveň během zimy udržet úl v dostatečném teple. Proto včely medonosné potravu pečlivě nehledají – průzkumnice mapují širokou oblast, testují nové zdroje, zapamatují si jejich lokaci a po návratu do úlu předávají informace ostatním. Tak může včelstvo efektivně sbírat a transportovat potravu zpět domů.

Za miliony let vývoje se včely přizpůsobily přírodě, kde sladké bylo vždy zároveň bezpečné. Teprve s rozvojem lidského zemědělství a průmyslu přišly případy, kdy tradičně „sladká“ potrava může být pro včely nevhodná až nebezpečná. Jedním z historicky známých příkladů byla událost v 50. letech 20. století, kdy v pražských Holešovicích shořela loď s cukrem. Včely z celé Prahy sbíraly karamelizovaný cukr a med tohoto období byl zvláštní karamelovou vůní. Obsahoval sice více HMF (hydroxymethylfurfuralu), ale v množství, které včelám výrazně neublížilo.

Jiná situace nastává u medovicových medů. Medovice se v přírodě vyskytovala dávno před rozvojem průmyslu, ale nikdy v takovém množství jako dnes. Rozmanitější přírodní prostředí a bohatší druhová skladba lesů zajišťovaly dostatek nektaru, na který včely vždy dávají přednost. Dnes však v některých oblastech patří medovice mezi významné zdroje potravy, spolu s tím ovšem přicházejí i komplikace pro chov včel.

Složení a rizika medovicových medů

Medovice je charakteristická odlišným složením cukrů než květový med. Hlavní složkou zůstává fruktóza, glukóza a menší množství sacharózy, ale v medovicových mede se často vyskytují i složitější cukry, například dextriny. Jejich obsah bývá výrazně vyšší (až 18 % sušiny), což může činit problémy při zimování – těžko stravitelné látky se hromadí ve výkalových vacích včel a během delších zimních období bez proletu může dojít až k znečištění plástů.

Specifickým problémem je cukr melecitóza (melezitóza), který způsobuje velmi rychlou krystalizaci medu, často už přímo v buňkách. Včely mají poté omezený přístup k zásobám, protože pro jejich rozředění potřebují stálý přísun vody, kterou v zimě obvykle nemají. V minulosti včely využívaly metabolickou vodu nebo tekutiny z blízkých zdrojů, dnes však cementový (krystalizovaný) med často způsobuje včelstvům vážné potíže.

Jak se bránit cementovému medu

Doporučenou prevencí je včasné vytáčení medu – nenechávat cementový med v úlu přes zimu. Zkušenost rakouských včelařů ukazuje jednoduchou techniku: v případě silných melecitózních snůšek nasadí včelstvům prázdné nástavky, do kterých vloží voskovaný papír. Včely zde rychle vystaví dílo a uloží cementový med, papír následně usnadňuje vyjmutí těchto plástů.

Pokud už dojde k tvorbě cementového medu, nejlepším řešením je tepelná úprava – roztavit směs ve slunečním tavidle nebo hrnci. Vosk má nízký bod tání, takže během krátkého zahřátí nedojde k významnému poškození medu. Získaný med lze případně použít pro výrobu medoviny nebo pečiva, pokud obsah HMF nevyhovuje limitům pro potravinářský med.

Co je melecitóza?

Melecitóza (česky také melezitóza), pojmenovaná podle francouzského slova pro modřín, je specifický trisacharid často spojovaný s takzvaným cementovým medem. Přestože se původně spojoval s medovicí z modřínů, vyskytuje se i v oblastech, kde modříny nerostou. Podle českého chemického názvosloví je správný výraz melezitóza.

Text a informace byly připraveny na základě poznatků Ing. Dalibora Titěry