Proč a jak léčit včely: průvodce zdravím úlu a čistotou vosku

Léčení včelstev patří k nejzásadnějším tématům v moderním včelařství. Zdraví včel není jen otázkou produkce medu, ale i stability celého ekosystému. Tento článek přináší komplexní pohled na problematiku léčení včel, bezpečnost včelího vosku a praktické zkušenosti s udržitelnými metodami chovu bez zbytečné chemie.

Proč včely vůbec léčíme

Hlavním důvodem, proč včelaři sahají po léčebných zásazích, je roztoč Varroa destructor (kleštík včelí). Tento parazit oslabuje včelstva nejen přímým sáním hemolymfy, ale především tím, že přenáší smrtící viry a další patogeny. I malá populace infikovaných roztočů může během krátké doby způsobit kolaps úlu.

Cílem léčby je udržet míru napadení kleštíkem pod prahem, kdy dochází k přenosu viróz. Proto se léčení provádí v přesně určených obdobích a s ohledem na biologii roztoče i životní cyklus včel.

Tvrdá a měkká chemie: dva přístupy k ošetření včelstev

Tvrdá chemie

Pod pojmem „tvrdá chemie“ se rozumí syntetické akaricidy a pesticidy, které obsahují účinné látky s dlouhodobými rezidui. Mezi nejčastěji používané v Česku patří:

• Gabon – pásky s akaricidem, které se vkládají přímo do úlu. Roztoči si však mohou na tyto látky postupně vytvořit rezistenci.
• Varidol – prostředek pro fumigaci úlů s účinnou látkou amitraz. Při nesprávném používání hrozí kontaminace vosku i medu.

Tvrdá chemie sice přináší okamžité výsledky, ale při dlouhodobém používání může negativně ovlivnit kvalitu včelích produktů, zdraví včel i prostředí uvnitř úlu.

Měkká chemie (organické kyseliny)

Alternativou jsou organické kyseliny přirozeně se vyskytující v přírodě. Jsou šetrnější k včelstvu i vosku, zároveň však účinné proti roztočům. Mezi nejpoužívanější patří:

• Kyselina mravenčí – součást odpařovačů Formidol, působí i na zavíčkovaný plod.
• Kyselina šťavelová – aplikuje se pokapem nebo sublimací, často ve spojení s glycerinem na nosičích.
• Kyselina mléčná – vhodná pro cílené ošetření včel bez plodu, bezpečná a přirozená.

Práce s organickými kyselinami je sice náročnější a vyžaduje zkušenost, ale výsledkem je čistší med, zdravější vosk a dlouhodobě silnější včelstva.

Proč je důležité nepracovat s kontaminovaným voskem

Včelí vosk má schopnost dlouhodobě vázat organické i syntetické látky. Po použití tvrdé chemie v úlu zůstávají ve vosku metabolity účinných látek, například deriváty amitrazu. Tyto látky mohou ve vosku přetrvávat i několik let a působí jako stabilní toxiny.

Pokud včelař vosk pravidelně neobměňuje nebo jej nenechá sterilizovat, vytváří v úle prostředí plné chemických stop. Výsledkem může být „včelaření na otráveném vosku“, které má negativní dopad nejen na zdraví včel, ale i kvalitu vosku a medu určeného ke konzumaci.

Domácí med versus kvalita vosku

Častý mýtus říká, že med od malého včelaře je zaručeně čistší a kvalitnější. Ve skutečnosti rozhoduje především přístup včelaře:

• Velcí producenti obvykle pravidelně sterilizují vosk a mají systém kontroly reziduí.
• Menší včelaři mohou používat starší zařízení a ne vždy dodržují zásady práce s čistým voskem.

Označení „včelstva ošetřována pouze organickými kyselinami“ může být pro spotřebitele jasným signálem férového a šetrného přístupu k produkci medu.

Praktická metodika ošetřování s využitím organických kyselin

Osvědčený postup ošetření včelstev během roku:

Zimní ošetření (prosinec)

V předjaří, obvykle kolem Vánoc, se provádí pokap kyselinou šťavelovou. Při teplotách nad +5 °C jej lze zopakovat i dvakrát. Takové ošetření spolehlivě sníží počty přezimovaných roztočů.

Letní ošetření (červenec)

Po posledním medobraní se aplikují pásky s kyselinou šťavelovou a glycerinem. Tím se roztoči eliminují ještě před nástupem zimní generace včel.

Podletní čištění (srpen)

Pro dočištění úlu se doporučuje použití Formidolu s kyselinou mravenčí. Kyselina kromě roztočů působí i proti sporám houby Ascosphaera apis způsobující zvápenatění plodu.

Zvápenatění plodu a prevence infekcí

Zvápenatění včelího plodu je houbové onemocnění, které se často objevuje při vysoké vlhkosti, špatném větrání nebo genetické náchylnosti včel. K odstranění infekce je třeba nejen přeléčení kyselinou mravenčí, ale také:

• odstranění napadených plástů,
• výměna matky,
• zlepšení stanoviště (suché a prosluněné místo),
• omezení zbytečných zásahů do úlu.

Onemocnění může posloužit jako přirozená selekce – přežijí silnější a odolnější linie včel.

Léčení jako doplněk, ne základ včelaření

Správná péče o včelstva nespočívá jen v aplikaci chemie. Léčebné zásahy by měly tvořit maximálně 10 % práce včelaře – zbytek je cílená prevence a dobrá zootechnika. K udržení zdravých včel pomáhá:

• včasná tvorba oddělků,
• vyřezávání trubčiny,
• dočasné klíckování matek pro přerušení plodování,
• udržování suchého a čistého prostředí v úlech.

Cílem moderního včelaře by mělo být mít tak silná a geneticky odolná včelstva, která vystačí s minimálním počtem zásahů ročně.

Závěrem

Léčení včel má smysl tehdy, pokud se provádí s rozumem a respektem k přírodě. Tvrdá chemie může rychle zabrat, ale zanechává následky. Naopak přístup založený na organických kyselinách, čistém vosku a přirozeném výběru přináší dlouhodobou stabilitu a zdraví včelstva.

Ať vám to bzučí – poctivě, zdravě a bez zbytečné chemie.

Ispirováno videem od Včelařství u Pluhyho