Sršeň mandarínská – útoky na včelstva a metody obrany

Sršeň jako predátor včel

Na světě existuje 23 známých druhů sršní, přičemž jedním z nejobávanějších druhů pro včelaře a jejich včely je sršeň mandarínská (Vespa mandarinia japonica). Tato sršeň se vyznačuje mimořádně agresivním chováním při získávání potravy, což představuje velkou hrozbu pro včelí úly, zejména v asijském prostředí.

Sršeň mandarínská – vojensky organizovaný útočník

Sršeň mandarínská je největší zástupce sršňovitých na světě a dospělá dělnice tohoto druhu dosahuje délky až 5,5 cm. Její útok připomíná organizovanou vojenskou akci, při níž sršni cíleně vyhledávají a napadají jiné sociální hmyzy jako jsou včely nebo konkurenční sršně obecné (Vespa crabro). Důvod k těmto útokům je jednoduchý – jejich kolonie potřebuje velké množství proteinů a sacharidů, které sršni nalézají právě v hmyzích larvách a zásobách medu.

Typický útok začíná strategickou předsunutou hlídkou jediné sršně průzkumnice, která po nalezení vhodného cíle zanechá na místě (většinou v okolí vstupu do úlu – na tzv. česně) chemické naváděcí značky. Následně se průzkumnice vrátí zpět do svého hnízda a povolá další členy kolonie ke koordinovanému útoku. Skupinový útok je rychlý a efektivní – sršni systematicky likvidují vylétající dělnice, dokud neproniknou do samotného úlu a nezískají přístup k larvám a kuklám, které rychle odnášejí zpět do svého hnízda jakožto bohatý zdroj výživy.

Obrana včelího úlu – unikátní metoda včely asijské

Na tento nebezpečný způsob lovu dokázala příroda odpovědět pozoruhodnou obrannou taktikou včely asijské (Apis cerana japonica). Tato včela, která se po tisíce let vyvíjí ve stejných oblastech jako sršeň mandarínská, se naučila bránit svůj úl pomocí velmi sofistikované strategie: využívá teplotního rozdílu mezi tím, co snese sršeň a tím, co zvládne samotná včela.

Obranný mechanismus spočívá v rychlém rozpoznání sršní průzkumnice. Jakmile je zaznamenána nebezpečná sršeň, okamžitě vyletí speciálně zmobilizovaná skupina včel-branitelek (přibližně 500 jedinců), které sršeň rychle obklopí a vytvoří kolem ní hustý shluk (chumáč). Následným rychlým vibrováním křídel včely společně zvýší teplotu uvnitř shluku až na 46 °C během zhruba čtyř minut. Protože sršni hynou již při teplotách okolo této hranice, zatímco včely dočasně vydrží až 48–50 °C, sršní průzkumnice je tak účinně zlikvidována a poloha úlu i nadále zůstává utajena.

Situace při konfrontaci evropské včely medonosné se sršní mandarínskou

Celá situace se dramaticky mění v případě, že protivníkem sršně mandarínské není proti ní přirozeně adaptovaná včela asijská, ale evropská včela medonosná (Apis mellifera). Tento uměle do různých částí světa zavlečený druh nebyl evolučně konfrontován s podobně sofistikovaným dravcem a nemá proto vytvořeny žádné efektivní obranné strategie proti těmto predátorům.

Scházejí jí jak zkušenosti, tak hlavně schopnost koordinovaného zahřátí shluku včel na vysoké teplotní hodnoty mimořádně důležité k zneškodnění sršní. Evropská včela medonosná jednoduše nemá dostatečně účinné protiopatření, což může vést k devastujícím následkům útoků v oblastech, kam byla sršeň mandarínská zavlečena.

Naštěstí pro včelaře ve střední Evropě zatím neexistují zprávy o přítomnosti sršně mandarínské. V našich podmínkách běžně potkáváme méně agresivní sršeň obecnou (Vespa crabro), proti které postačí osvědčená včelařská opatření – zúžení česna, ochrana vhodným umístěním úlů do vegetace nebo jejich aktivní kontrola a posilování slabších včelstev.

Ochrana včelstev a prevence

Znalost přírody a adaptace v jednotlivých zeměpisných oblastech nás učí, jak důležité je dobře znát potenciální rizika pro včelaření a včas reagovat. Pochopení strategií jak sršňovitých predátorů, tak obranných mechanizmů lokálních druhů včel může být klíčové k efektivnímu chovu včel a rovnováze v přírodě.

Inspirováno článkem z webu beeinfo.cz