Jak včely zimují

Včely se po celý rok připravují na zimu. Do plástů pro zimní období si ukládají zásoby pylu a medu. Jinak žijí značně podobně, jako v letních měsících. Přijímají potravu a jejich metabolismus funguje pořád stejně.

Včely dovedou přežít při teplotě, která dosahuje mínus 35 ˚C. Základem pro včelstvo je, aby přežila včelí matka. Ostatní včely se semknou kolem ní do chomáče a udržují teplotu 20-30 ˚C. Čím je zima větší, tím jsou včely k sobě víc semknuté. Včely se mezi sebou střídají, aby neumrzly. Zahřáté včely se ze středu chomáče přemísťují na povrch a včely z povrchu se naopak jdou zahřát dovnitř chomáče. Energii získávají vytápěním chomáče ze získaných zimních medových zásob.

Chomáč včel má tvar koule, protože ta má při daném objemu včel nejmenší povrch a nejmenší ztráty tepla. Dojde-li ke změně objemu a povrchu chomáče, včely reagují změnou teploty a tak dochází k regulaci teploty uvnitř chomáče.

Hygiena ve včelím úlu

Své výkaly včela v zimě odkládá do výkalového váčku, aby neznečistila plásty a neroznesla případné nemoci. Během zimy, když svítí sluníčko a teplota se dostane nad 5 ˚C, včely na moment vyletí z úlu a váček vyprázdní. Při dlouhotrvajících mrazech však nemohou vylétnout ven a vyprázdnit váček. Proto jsou dlouhodobé mrazy pro včely nebezpečné a včelám hrozí onemocnění.

Práce včelaře v zimě

Včelař má za úkol v zimě zajistit klid a zdárné přezimování včelstva. V zimním období včelař odebírá zimní měl z podložek na dně úlů. Tato měl odpadla z činnosti včel, kdy včely nelítají. Měl se posílá na laboratorní rozbor, podle kterého se zjistí, zda nejsou včely nakažené nebezpečnou nemocí zvanou Varroáza, která oslabuje včelstvo a může vést k jeho kolapsu, či úhynu.