Změna přístupu k léčbě varroázy je nezbytná

Varroáza zůstává jednou z největších výzev současného včelařství. Tradiční způsoby léčby, založené na používání konvenčních přípravků, sice představují pohodlné řešení, ale stále častěji se ukazuje, že mohou škodit samotným včelám a zároveň přispívat ke vzniku rezistentních populací roztoče Varroa destructor. S ohledem na vývoj situace je nezbytné zvážit inovativní přístupy, například genetický výběr odolnějších linií včel nebo využití šetrnějších přírodních látek, které nezatěžují úl a včelí produkty.

Rutinní léčba není řešením

Mnoho včelařů přistupuje k léčbě varroázy zejména rutinně, bez důkladné diagnostiky aktuálního napadení. Léčiva se používají automaticky, bez znalosti skutečného počtu roztočů v jednotlivých včelstvech a bez ohledu na aktuální potřeby konkrétních včelstev. Tento cyklus je neefektivní a zvyšuje riziko vzniku rezistence roztočů vůči používaným látkám.

Klíčem ke zlepšení situace je pravidelný monitoring úrovně napadení během celého roku a následné cílené ošetření. Je vhodné nejen střídat přípravky s různými účinnými látkami, ale jejich použití také vždy přizpůsobit konkrétní situaci v úlech. Díky tomu lze minimalizovat riziko vzniku rezistentních populací.

Realita v praxi

Navzdory dostupnosti různých léčiv je praxe v mnoha základních organizacích stále stejná – rok co rok se objednávají stejná léčiva bez ohledu na účinnost či současné poznání. Včelaři často používají to, co jim jejich organizace nabídnou, bez většího zájmu o alternativní možnosti. Citace Ing. Pavla Fiľa, ředitele SOŠ Pod Bánošom a předsedy SZV, přesně vystihuje současný stav:

• Za posledních 30 let se přes preciznější léčení snížil práh přežití včelstev ze 6 000 na 1 500 roztočů v době konce léta a podzimu.
• Při větším počtu roztočů začínají rozhodující roli v úhynu včelstev hrát viry.
• Výživa včelstev přímo ovlivňuje jejich imunitu vůči virovým infekcím.
• Léčebné postupy vykazují různé výsledky – na některých stanovištích fungují, jinde selhávají.
• Neuvážené používání stejných léčiv vede ke vzniku rezistence roztočů.

Důležitost koordinace ošetření

Pokud se po snůšce provede cílená, zodpovědná a především plošná léčba, často není potřeba další zásah do konce léta. V našich hustě obsazených krajinách je ale nezbytné postupovat jednotně, ideálně na větším území – jen tak můžeme zamezit opětovnému zanesení roztočů do již ošetřených včelstev. Realita je však jiná – každý léčí, jak se mu to hodí, což umožňuje reinvazi roztočů a znemožňuje razantní zlepšení zdravotního stavu včelstev.

Úloha včelařských spolků a jednotlivých členů je v tomto ohledu zásadní. Je důležité důsledně dbát na společné termíny ošetření a motivovat k odpovědnému přístupu i váhavé kolegy. Jak už konstatoval L. L. Langhstroth: „K výnosnému včelaření nikdy nepovede snadná a rychlá cesta.“

Vznik rezistentních roztočů je důsledkem nesprávného zacházení

Rezistence roztočů na jednotlivé léčebné účinné látky vzniká převážně kvůli opakovanému a neefektivnímu používání stejných přípravků, typicky pyrethroidů. Namísto doporučeného střídání léčiv někteří včelaři dokonce zvyšují dávky při neúspěších, což problém jen zhoršuje. Dlouhodobým důsledkem je pak snížená účinnost léků a šíření rezistentních populací.

Pyrethroidy – jejich účinek a rizika

Pyrethroidy, jako jsou tau-fluvalinát a flumetrin, ovlivňují nervový systém roztočů blokací sodíkových kanálů nervových buněk. Po aplikaci lze často pozorovat roztoče neschopné koordinace pohybů, kteří uhynou. Pokud však v úlu zůstávají nízké koncentrace těchto látek, roztoči si mohou vybudovat odolnost a léčivo na ně pak postupně přestává účinkovat.

Další nevýhodou pyrethroidů je jejich lipofilní povaha: ukládají se ve vosku a zůstávají v úlu dlouhá období. To může snižovat kvalitu vosku, ohrožovat imunitu včel a navyšovat koncentraci reziduí v uloženém medu a pylu. Dlouhodobý kontakt s těmito látkami dále podporuje vývoj rezistentní populace roztočů.

 

Osobní zkušenost s léčbou varroázy

Moje přesvědčení o nutnosti změny léčebných postupů přišlo na základě vlastních zkušeností z praxe. Před několika lety jsem provedl ošetření včelstev aerosolem 6. prosince přípravkem M 1-AER (s účinnou látkou tau-fluvalinát). O čtrnáct dní později, 20. prosince, jsem následně aplikoval kyselinu šťavelovou ve formě 3,5% roztoku cukru (5 ml na obsazenou uličku). Výsledky spadu roztočů byly překvapivé – po použití aerosolu tvořily 46 % uhynulých roztočů, následující aplikace kyseliny šťavelové odstranila dalších 54 %. Přestože část spadu mohla být ovlivněna přítomností zavíčkovaného plodu při prvním zásahu, výsledky mě vedly k zamýšlení.

Na základě těchto zkušeností jsme se rozhodli v naší organizaci přestat používat zmíněné látky a přešli jsme na léčbu organickými kyselinami a přípravky na bázi thymolu, jako jsou Apiguard a Thymovar. Tyto prostředky i termobox nabízíme všem našim členům. Co nás k tomuto kroku vedlo?

Tradiční metody už nechrání včely dlouhodobě

Jak je výše uvedeno, současná metodika tlumení varroázy, která se prakticky nemění již třicet let, přestává být účinná. V důsledku toho dochází na mnoha stanovištích k hromadným ztrátám včelstev, což včelaře staví do složitých situací. Typickými příznaky jsou slabší včelstva, která nejsou schopna odolávat loupežím hned po zakrmení, nebo včelstva, která sice zásoby zpracují, ale v průběhu zimy či na jaře najdete úl plný zásob a téměř bez včel. Často se stává, že se sice včelstvo dožije jara, ale vzhledem k vysokému opotřebení zimní generace se vylíhne sice mnoho plodu, ale zůstává jen hrstka včel i s matkou – včelstvo pak kolabuje. Pokud však přežijí o několik dnů déle, mohou ještě zachránit novou generaci. Vše závisí na kvalitě zdravotních a výživových podmínek pro zimní generaci včel.

Z vnějšího vzhledu včel nepoznáme, které jedince mají větší zásoby tukového tělíska a jsou tudíž dlouhověké a odolné.

Výsledek vyšetření zimní měli neodráží skutečný stav nákazy

Na skutečné zamoření varroázou v jednotlivých včelstvech nelze spoléhat pouze podle každoročního vyšetření zimní měli. Tento údaj nevypovídá o konkrétním rozsahu napadení. Bez pravidelného monitoringu po snůšce nemáme přehled o aktuálním stavu roztočů v našich úlech. Skutečný stav je možné zjistit pouze pravidelnou kontrolou podložky, trubčího plodu, či provedením vyšetření pomocí CO₂, práškového cukru nebo jiných metod na konkrétních včelstvech. Právě na zkušenostech z provozu je patrné, že nečinnost vůči varroáze během sezony se dlouhodobě nevyplácí a je nezbytné hledat lepší, účinnější řešení.

Téměř nepřetržité plodování zvyšuje počty roztočů

V posledních letech, kdy včelstva často plodují i v teplých podzimních měsících až do slunovratu, dochází k výraznému nárůstu množství roztočů, což se projeví až na jaře. Kromě zbytků léčiv, které se ve včelím vosku hromadí, negativně ovlivňuje imunitu včel i chemie z okolních ošetřovaných polí. Chemické látky, používané v zemědělství, se tak spolu s léčivy podílejí na zeslabování imunity včelstev a zároveň podporují odolnost roztoče vůči používaným přípravkům.

Společné a inovativní řešení jako cesta vpřed

Je zřejmé, že pouze inovativní a odpovědné přístupy k léčbě varroázy představují skutečnou naději pro zdravou budoucnost našich včelstev. Klíčové je sdílení zkušeností a provádění léčby ve stejném termínu celou základní organizací. Věřím, že společnou snahou, otevřeností novým postupům a pozitivním přístupem vytvoříme podmínky pro zdravější a odolnější včely. Jen spoluprací můžeme zajistit prosperitu včelařství a vitalitu našich včelstev.

z časopisu včelařství Ing. František Rudý, 1. místopředseda ČSV