Pohanka obecná (Fagopyrum sagittatum)

Je nenáročná jednoletá rostlina z čeledi rdesnovité, která dosahuje výšky 30–80 cm. Pro včelařství představuje cenný zdroj, neboť včelám poskytuje jak nektar, tak i pyl v hojném množství. Pohanka se vyznačuje mimořádně krátkou vegetační dobou, což je jednou z jejích největších předností. Za příznivých klimatických a půdních podmínek začíná kvést již do 40 dní po zasetí, což umožňuje její flexibilní zařazení do osevních postupů. Je však nutné zdůraznit, že pohanka vykazuje zvláštní citlivost na jarní mrazy, proto by se její vysev měl strategicky plánovat až v průběhu května, kdy již nehrozí riziko poškození mrazem. V zemědělství se osvědčila jako kvalitní meziplodina a zelené hnojení, které přispívá k obohacení půdy. Mimo to nachází široké uplatnění jako hodnotné krmivo pro různé druhy hospodářských zvířat a samozřejmě má nezastupitelné místo v potravinářském průmyslu.

Pohanka, která je v různých regionech známá také pod lidovými názvy jako hana, brank či v anglicky mluvících zemích jako buchwheat, se úspěšně rozšířila napříč kontinenty - po celé Asii, Austrálii, Evropě a obou amerických kontinentech. Botanicky se jedná o jednoletou bylinu charakteristickou červenohnědou dutou lodyhou, která může být v závislosti na podmínkách jemně větvená. Její listy jsou typické svým srdčitým nebo šipkovitým tvarem, což je důležitý určovací znak. Květy pohanky jsou oboupohlavní a mohou nabývat bílé, růžové nebo červené barvy, což přispívá k její estetické hodnotě. Po odkvětu se vyvíjí plod v podobě trojboké nažky hnědočerné nebo šedé barvy. Semena pohanky, která jsou po oloupání známá jako kroupy, se ve svém biochemickém složení a morfologickém tvaru nápadně podobají obilninám, ačkoliv botanicky mezi obilniny nepatří. Zajímavostí je, že slupka těchto semen je lehčí než voda, což významně usnadňuje jejich technologické zpracování. V současné době je pohanka ceněna především pro svoje bezlepkové vlastnosti a detoxikační či očistné účinky na lidský organismus.

Pohanka obecná nachází své hlavní uplatnění ve stravování, kde vyniká díky své bezlepkové mouce. Z této nutriční suroviny se připravují speciální koláče, chutné lívance a další druhy pečiva vhodné i pro osoby s intolerancí lepku. V Indii a mnoha dalších asijských zemích slouží jako důležitá a tradiční potravina zejména během náboženských půstů. V japonské kuchyni, kde je známá pod názvem Soba, se z její mouky s velkým úspěchem vyrábějí typické těstoviny, delikátní knedlíčky a speciální druh chleba zvaný Manju. Kulinářské využití pohanky je velmi pestré - mladé listy se v některých kulturách konzumují jako výživná zelenina, zatímco ostatní části rostliny nacházejí uplatnění jako kvalitní krmivo pro hospodářská zvířata. Zajímavostí je, že z pohanky se také destilují různé druhy alkoholických nápojů včetně specifických druhů whisky či japonského alkoholického nápoje shochu.

Moderní vědecké studie oceňují pohanku především za její mimořádně bohatý obsah rutinu, bioflavonoidu, který prokazatelně podporuje zdraví cévního systému a posiluje pružnost kapilár. Výzkumy se také zaměřují na přítomnost látky D-chiro-inositol, která je intenzivně zkoumána v souvislosti s terapií syndromu polycystických ovárií, což je častá endokrinní porucha u žen. Kromě toho se současné vědecké bádání soustřeďuje na potenciální schopnost pohanky redukovat hladinu cholesterolu v krvi, snižovat množství tělesného tuku a předcházet tvorbě žlučových kamenů. Stejně tak je předmětem výzkumu její příznivý vliv na kardiovaskulární systém a respirační funkce, což dále rozšiřuje spektrum jejích zdravotních benefitů.

Z nutričního hlediska je pohankové semínko mimořádně cenné díky vysokému obsahu důležitých minerálů, esenciálních vitamínů a optimálnímu složení mastných kyselin. Významnou výhodou je absence lepku, což činí pohanku ideální alternativou pro osoby trpící celiakií nebo jinými formami nesnášenlivosti lepku. Pro využití léčivých vlastností pohanky se často připravuje čaj z jejích sušených natí. Tradiční recept doporučuje jednu lžičku sušeného materiálu zalít 250 ml vroucí vody a nechat louhovat přibližně 15 minut. Takto připravený nápoj je možné konzumovat až třikrát denně pro dosažení optimálního terapeutického účinku.

Pohanka představuje nenáročnou plodinu, která výborně prosperuje zejména na lehkých, písčitohlinitých půdách s dobrou strukturou. Tato versatilní rostlina nevyžaduje specifické půdní živiny ani intenzivní agronomickou péči, což významně přispívá k její oblibě mezi zemědělci různých regionů. Pro úspěšné pěstování jsou klíčovými faktory především dostatek vláhy a stabilní teplo během kritických fází kvetení a následného zrání semen. Je třeba zdůraznit, že pohanka vykazuje zvýšenou citlivost na jarní mrazíky, proto se optimální termín výsevu doporučuje až v průběhu května, kdy již riziko poškození nízkými teplotami výrazně klesá. Sklizeň pak obvykle probíhá v období mezi srpnem a zářím, v závislosti na konkrétních klimatických podmínkách daného roku. Jednou z největších výhod pohanky je její mimořádně krátké vegetační období trvající pouhých 10-12 týdnů, což ji předurčuje i k využití jako meziplodiny v rámci komplexních osevních postupů.
Zajímavostí je, že pěstování pohanky je možné realizovat i na méně úrodných nebo mírně kyselých půdách, kde jiné plodiny neposkytují uspokojivé výnosy. Klíčovým faktorem pro dosažení optimální produktivity je však vhodný zavlažovací režim přizpůsobený aktuálním povětrnostním podmínkám. Paradoxně, nadměrné používání umělých hnojiv, zejména těch s vysokým obsahem dusíku, může kontraproduktivně snížit celkovou výnosnost pohanky. V teplejších klimatických pásmech má rostlina tendenci k intenzivnějšímu vegetativnímu růstu, zatímco chladnější počasí naopak stimuluje procesy kvetení a tvorby semen.

Termín výsevu: květen
Doba kvetení: červenec – září (záleží na době výsevu)
Hloubka setí: 2 -3 cm.
Výsevek: 60-80 kg/h